Ostrov

Autor: Robert Merle
Vydavatelství: SNKLU
Rok vydání: 1964
Počet stran: 444

Chování člověka v extrémních situacích, to je literární téma vděčné, oblíbené a přesto prakticky nevyčerpatelné. Těžko bychom spočítali knihy, kde lidská psychika stála předlohou a současně motivem.  Jenže co naplat, pořád je co objevovat, ať už je řeč o zápletce nebo formě zpracování. Francouzský prozaik a historik Robert Merle v knize Ostrov pokládá na první pohled prozaickou otázku: jak se zachová skupina lidí na nevelkém ostrově ztracené kdesi v nekonečných pláních Pacifiku?

Píše se polovina devatenáctého století a nacházíme se na palubě britské plachetnice Blossom. Na přesném datu ostatně až tak nezáleží. Nesnesitelné zacházení s posádkou ze strany kapitána a prvního důstojníka hned z kraje vyvolá vzpouru. Na jejím konci leží oba tyrani mrtví na vydrhnutých prknech paluby. Šikana je sice zažehnána, pro zbytek posádky ovšem vyvstává otázka, co dál? Podle platného práva Jeho veličenstva královny, jsou všichni účastníci vzpoury odsouzeni k trestu smrti. Po doplutí na Tahiti se vzbouřenci rozhodnou nalodit několik Tahiťanů a Tahiťanek, najít dosud nezmapovaný ostrov, a na něm založit kolonii. 

Mezi tanečnice a Purcella padl na zem stín. Poručík zvedl oči. Byl to Mason s puškou pod paží. Pokročil blíž a opřel se o kmen palmy, dva metry od Purcella, nedívaje se na něj. A když začal mluvit, nepřestal se neklidně rozhlížet kolem sebe. Za ním ve stínu dalšího stromu se jenom nejasně rýsovaly nehybné postavy Mac Leoda a Smudge. I oni byli ozbrojeni. Purcell je ani neslyšel přicházet.

 
Skutečnost, že ve skupině je méně žen než mužů, je pouze jedním ze signálů, které napovídají, že další události naberou dramatický spád. Nicméně kýžený ostrov se po čase podaří najít. Ovšem hned od prvních dnů osidlování nalezené pevniny je jasné, že společné soužití příslušníků západní civilizace a domorodců se neobejde bez komplikací. Rozdíly v mentalitách obou skupin jsou příliš velké, nemluvě o tom, že Angličané domorodce odmítají přijmout coby sobě rovné. Hlavní hrdina, námořní poručík Adam Purcell, stojí někde mezi oběma skupinami, a v duchu nebetyčného pacifismu se pokouší brousit hrany konfliktu, ke kterému se schyluje.  

Bylo by naprosto nedostačující klást těžiště Ostrova pouze na odlišnosti kultur pohybujících se na přesně vymezeném prostoru. I když faktem je, že právě zmíněná rozdílnost platí za jednu z rozbušek blížících se nesvárů. Merle zároveň poukazuje na pacifismus prosazovaný za každou cenu, který v konečném důsledku může paradoxně mít přesně opačný dopad. Ačkoliv se příběh odehrává v předminulém století, je až zarážející podoba a souvislosti s dobou současnou. Řeč je o vyjednávání a vedení mírových dialogů mezi znesvářenými skupinami. Paralela se současným politickým děním je až zarážející. Otázka rasismu, která v knize rovněž zazní, je pak další věcí, která umocní úvahy o nadčasovosti knihy.

Je-li však něco, na co je nutné v románu Ostrov upozornit především, pak je to autorova schopnost, s jakou dokáže pracovat s atmosférou příběhu. Do jisté míry je to zapříčiněné způsobem, jakým jsou vedeny a vystavěny jednotlivé dialogy. Ačkoliv obsahují pouze to, co je nutné, a nic navíc, přesto se o nich nedá mluvit jako o minimalistických. Z části také díky tomu, že jsou prokládány myšlenkovými pochody zúčastněných postav. Čtenář má tak o momentálním stavu věcí dokonalou představu. Na druhou stranu i přes strhující zápletku románu autor nalezl místo na popis úchvatného prostředí tichomořského ostrova, včetně pestrobarevné vegetace. 

Bůh svěřil lidem pozemský ráj a nechal už jenom na nich, jak s ním naloží. Tak by se dalo také chápat poselství téhle knihy. Ostrov vyvolává úvahy o existenci lidské rasy všeobecně. Je to kniha o zákonech lidí, jejich hodnotách a v neposlední řadě také o předsudcích. Všechny tyto aspekty se promítají do života na ostrově. Je až zarážející, jak dokonale lze dění na ostrově srovnat s událostmi v dnešním skutečném světě.