Sedmikostelí

Autor: Miloš Urban
Vydavatelství: Argo
Rok vydání: 1999
Počet stran: 327

Nedá se říct, že by naše kotlina byla místem spisovatelům zaslíbená. Když pomineme Michala Wiewegha, Petra Šabacha a několik málo dalších, samotným psaním se u nás dá živit stěží. Do této skupiny "šťastlivců" se řadí také Miloš Urban. Už několik let patří mezi nejprodávanější autory, a to i přesto, že se v jeho tvorbě najde pár vyloženě nepovedených knih. Naopak coby zdařilý lze označit román Sedmikostelí. Lze dokonce říct, že právě tento svazek započal autorovo úspěšné tažení nejen českými knihkupectvími. Mimochodem v současné době to je jedna z nejpřekládanějších českých knih. 

Praha je šokována sérií brutálních vražd, které se v krátké době odehrály. Veřejnost je zdrcena o to víc, oč perverznějšími způsoby byli vraždy provedeny. Jedno z těl bylo nalezeno pověšené uvnitř zvonu v kostele svatého Apolináře. Další našli nabodnuté na stožár před Kongresovým centrem na Vyšehradě. V té době do města přijíždí cizinec Matyáš Gmünd v doprovodu podivného skřeta. Důvod návštěvy je vrátit pražským kostelům jejich původní krásu. Netrvá dlouho a bývalý policista Květoslav Švach, zakřiknutý a mimořádně ostýchavý mladík, se začne zaplétat do víru událostí. Jak název naznačuje, vše se točí kolem pražských kostelů. A zatím vraždy pokračují ... 

Podtitul knihy zní "Gotický román z Prahy." Mohlo by se tedy zdát, že žánrovou charakteristiku bychom měli odbytou. Vůbec ne. Ke srovnávání s tímto prastarým literárním žánrem bychom měli přistupovat opatrně a hlavně s nadhledem. Nejedná se totiž o gotický román v novodobých reáliích. Na to je styl psaní málo přesvědčivý a důvěryhodný. Na druhou stranu hororové prvky a pocit tajemna tady je přítomen v míře větší než malé.  

V kapse mi zachrastily klíče, které mi dala Rozeta. Vzal jsem je do dlaně a potěžkal, vychutnávaje pocit moci. Jako by se dveřmi, k jejichž zámku patří, nevcházelo jen do gotického kostelíka, ale současně i do chrámu všeho poznání. Pohled mi zabloudil ke stráni pod Karlovým náměstím, kde jsem za střechami Špitálu alžbětinek, kaštany botanické zahrady a věžemi Svatého Jana na Skalce vytušil temnou siluetu Faustova domu. 

Dá se říct, že většina knih Miloše Urbana má několik společných znaků, které se repetitivně opakují. V první řadě to je hlavní postava. Nesmělý mladík vystupuje ve velké části Urbanových knih. Je osamělý, zakřiknutý a tak nějak si s okolním světem neví rady. Vlastně ani nepatří do dnešní doby. Nezřídka je tato vlastnost označována za autobiografický prvek Urbanových knih. Podobně lze označit lásku hlavní postavy k historii, architektuře a městu Praze obecně. Opět se jedná o povahové rysy Miloše Urbana.     

Možná se to na první pohled nezdá, ale Miloš Urban pracuje se všemi atributy, které má dnešní čtenář rád. Napětí, detektivní zápletka, již zmíněný pocit tajemna a jistá dávka erotiky jsou elementy, které dávají předpoklady k vysokým prodejním číslům. Dalším nezanedbatelným faktorem, který možná ne každý zaznamenal je autorův ironický pohled. 

Pokud to z předchozích řádků dostatečně jasně nevyznělo, rád to zdůrazním. Sedmikostelí je napínavé, okouzlující čtení, které má všechny předpoklady k tomu, aby čtenáře pohltilo. Kniha je natolik strhující, že hned po přečtení vyrazíte na procházku do míst, o kterých kniha pojednává. Rozsah díla je také věc, která ani pohodlnějšímu čtenáři nebude činit potíže. Grafické zpracování a celková úprava tohoto svazku je mimochodem jeden z důvodů, proč budou mít papírové knihy vždycky navrch nad těmi elektronickými.